V džungli žila všechna zvířata v pokoji a míru. Jednoho dne však odněkud přišel
hrozný tygr. Objevil se jak blesk z čistého nebe. Všechny živé tvory začal tyranizoval. Bez milosti každého na potkání rozsápal.
     Prales ovládla panika a hrůza.
     Zvířata se odhodlala k poslednímu zoufalému kroku. Svolala válečnou poradu. Shromáždila se na palouku, aby projednala vzniklou situaci.
     „Co budeme dělat?“ řekl poplašeně kolouch.
     „Musíme se tomu diktátorovi postavit rázně na odpor,“ pravil odhodlaně potkan.
     „Správně!“ vykřikl mravenečník.
     „Všichni najednou na něho zaútočíme!“ vyhrkl zajíc.
     „Víš dobře, že takový čin nikdo z nás neudělá!“ konstatovalo smířlivě divoké prase.       
     „Svatá pravda,“ přitakala žába. 
     „Tady vlk by ho mohl zdolat!“ navrhl pavián.
     „Já?! Proč zrovna já?“ polekal se vlk, „nemám takovou sílu! Tygr by mě okamžitě roztrhal.“
     „Pak už zbývá jenom medvěd!“odvětila kuna.
     Medvěd vytřeštil oči.
     „Se mnou nepočítejte! Mám rodinu!“
     Všichni byli smutní a zoufalí.
     Kdesi vzadu se náhle ozval komár.               
     „Já to zařídím!“
     „Ty? Jak se chceš rovnat takovému protivníkovi? Vždyť tě slupne jako malinu,“ podivil se jezevec.
     „Jak to chceš provést?“ vyjekla koroptev.
     „Však uvidíte! Teď běžte do svých domovů. Přesně za měsíc se tady sejdeme.“     
     Shromáždění skončilo. Přítomní se rozešli s divnými pocity.
     Ten večer vylétl komár směrem k nedaleké jeskyni. V ní spal spokojeně tygr.
Komár opatrně usedl na jeho hřbet a píchl. Despota nic nepocítil.  
     Přesně do měsíce tygr zemřel na malárii.
     Všichni si oddechli. Opět se sešli na mýtině.Velebili komára za jeho neobyčejnou statečnost. Dostal dokonce metál za chrabrost, neboť on jediný, byť nepatrný vzrůstem, se postavil velkému zlu na odpor.
     Od těch časů zase všichni žili poklidným životem.