Sedlák se jednoho dne zamyslel:
     „Proč mám krmit kočku, když z ní není žádný užitek! Třikrát denně vypije misku mléka.
Za týden je to džber, za měsíc konev a za rok velký sud.“
     Hned všechno přepočítal na peníze. Suma, ke které došel,  mu vyrazila dech!
     Okamžitě zavolal kočku:
     „Micino! Kde jsi!“
     Kočka přiběhla, neboť si myslela, že ji chalupník nachystal mléko.
     Bez slitování jí sdělil, že musí opustit stavení.
     Úpěnlivě ho prosila: “Hospodáři, nevyháněj mě! Vždyť jsem ti dlouhá léta věrně sloužila. Kam nyní půjdu?“
     Ten se ale nedal obměkčit. Srdce měl jako z kamene.
     A tak se hladová kočka vydala do světa.
     Sedlák si spokojeně pochvaloval:
     „Zase o jednoho darmožrouta méně.“
     Dlouho se nic nedělo.
     Až jednou se objevila myš. Pak druhá a třetí. Dokonce odkudsi přilezli potkani.
     Zakrátko byla sýpka s obilím dočista prázdná. Nezbylo ani zrníčko.
     Když to sedlák zjistil, pozdě zpytoval svědomí.       
     „Micinko! Micinečko, vrať se zpět!“
     Volal, volal - leč marně.