(Kalmycká národní pohádka)
 
     Už je tomu dávno. Kdysi žil rybář s rodinou. Několik let však nic neulovil. Jednou se vypravil k řece s nadějí, že snad bude mít konečně štěstí. A vskutku! Nachytal hodně ryb.
     S veselou myslí kráčel k domovu. Jeho žena měla z úlovku velkou radost. Rozhodli se, že pozvou na oběd kněze. Selka se dala do vaření a rybář se vydal za farářem. Když muž odešel z chalupy, hospodyně jednu rybu ochutnala. Tak jí zachutnala, že během krátké doby pozřela další čtyři rybičky.
     Netrvalo dlouho a dorazil kněz.
     Muž počal brousit nůž. Žena nenápadně zašeptala příchozímu do ucha: „Můj muž vám chce uřezat obě uši. Podvedl vás, když vám tvrdil, že máme k obědu rybu.“
     „Nenechám si uřezat uši!“ vykřikl návštěvník a vyběhl z chalupy.
     „Ach! Kněz utekl s naší rybou! Muži, běž za ním a chyť zloděje!“ křičela žena.
     Kdeže byl velebníčkovi konec! Zmizel rybářovi z očí.    
     Selka zatím seděla spokojeně doma a s chutí pojídala zbylé ryby.
 
     (přeloženo z ruštiny)