Ruská pohádka

Na Sibiři žil otec se třemi syny. Měli malý, dřevěný domeček a v maštali jednu kravičku. Jednoho dne našel otec krávu mrtvou a začal si zoufat:
     „Jak se teď uživíme?! Nebude mléko, maso ani sýr na prodej!“ A oběsil se.
     Našel ho první ze synů a začal si zoufat:
     „Co si počneme, jak se uživíme?! Kráva nám zdechla a otec se oběsil…“
     Řekl si, že se utopí. Došel k rybníku, udělal díru do ledu, ale v tom se vynořila vodní víla a řekla:
     „Ilja, znám tvé trápení, ale pokud se se mnou dvacetkrát pomiluješ, pomohu ti. Nezvládneš-li to, utopím tě.“
     Ilja souhlasil a pomiloval se s ní jednou…dvakrát…devětkrát, ale po desáté už se nezmohl, tak jej víla utopila.
     Chvíli na to ho našel druhý syn a začal si zoufat. Řekl si, že se též utopí. Také udělal díru do rybníka, znovu se vynořila z vody vodní víla a řekla:
     „Serjoža, znám tvé trápení, ale pokud se se mnou desetkrát pomiluješ, pomohu ti. Nezvládneš-li to, utopím tě.“
     Sergej souhlasil, ale skončil vyčerpaný při sedmém čísle, a tak jej víla utopila.
     Když našel mrtvoly svých bratří nejmladší z nich, nenapadlo ho nic rozumnějšího, než se také utopit, načež se z rybníka opět vynořila vodní víla a řekla:
     „Sašo, znám tvé trápení, ale pokud se se mnou pětkrát pomiluješ, pomohu ti. Nezvládneš-li to, utopím tě.“
     Sašovi se ale její návrh příliš nezdál a pravil:
     „A mohl bych se s tebou milovat desetkrát?“
     „Ale ano,“ odvětila s živým zájmem víla.
     „No, a mohl bych i dvacetkrát?“
     „Ale samozřejmě, Sašo,“ odvětila celá rozradostněná víla.
     „A nechcípneš jako ta kráva???“
 
 
Poznámka:
Tento článek jsem nevymyslel, obdržel jsem ho e-mailem