Ořešák královský

    Téměř každou rostlinu provází zajímavá historie nebo též neobvyklá legenda. Výjimkou není ani ořešák královský (Juglans regia) z čeledi ořešákovitých (Juglandaceae).
     Jedna z dcer císaře Diona se zamilovala do prostopášného a lehkomyslného boha Dionýsa. Její otec byl z toho celý zoufalý, neboť jeho dcera byla neobyčejně krásná. Tehdy mu pomohla moudrá Artemis, ochránkyně panen. Pomocí kouzel proměnila spanilou dívku v nádherný strom. V jeho stínu nacházela ostatní děvčata místo ke zpěvu a tanci. Jednou se čehosi polekala, ukryla se v husté koruně stromu a proměnila se v ořechy. Tak to alespoň tvrdí dávná báje.
     Kulturní ořešáky mají svůj původ pravděpodobně v oblasti Zakavkazska a Malé Asie. S pěstováním začali již staroegypťané. Od nich putovaly sazenice do Řecka, kde byly ořešáky považovány za symbol plodnosti. Staří Římané již tenkrát znali několik odrůd, které vysazovali nejen na svém území, ale též v porobených koloniích. K nám se dostal ořešák z Itálie neboli Vlach, a tak byl označován také jako „vlašský ořech“.
     U mnohých národů byl ořešák považován za posvátný strom, nejspíše pro jeho dlouhověkost. Někteří jedinci se dožívají až dvou tisíc let.
     Mezi léčivými rostlinami jej uvádí již starověký Theophrastos. Tehdy se používal proti hlístům, očním zánětům, vředům, katarům žaludku a střev. O ořechovém oleji „Oleum caryum“ – obecně nazývaný „Oleum nucuum“ – nalezneme zmínku v díle lékaře Dioscorea.
     Gaius Plinius Secundus Starší v knize Kapitoly o přírodě před ním varuje: „I stíny samy o sobě mají určitý vliv. Stín ořešáku je těžký a škodlivý pro člověka – působí bolest hlavy – i pro všechno, co roste vedle něho. Trávu vyhubí i jedle, ale ta také odolává větrům jako ořešák, a tak se sázejí tyto stromy jako nezbytné na ochranu vinic“.
     Naproti tomu Pompeius vychvaluje ořechy proti účinkům rozličných jedů: „Dva suché vlašské ořechy, dva fíky a tucet lístků routových s trochou soli má se dohromady utlouci a snísti ráno na lačný žaludek, aby se člověk obhájil a zabezpečil proti jedu přijatému eventuálně ten den…“   
     Jako první u nás uvádí ořechové listy jako léčivo Jan Černý v díle Kniha lékařská, kteráž slove herbář anebo zelinář.
     Na stránkách věhlasného Mathioliho Herbáře se píše o ořechovém oleji: „Připravuje se stejně jako olej mandlový a jest výborný proti postřelení, proto hasí prach a častokrát hojí bez přičinění jiných léků na rány, na které se přikládá s listím téhož stromu.“
     Na jiném místě nabádá: „Ořech vlašský poskytuje široký, ale nezdravý stín, neboť kdo pod ním spí, mívá po procitnutí hlavu jako ztřeštěnou od silné vůně. Dřevo ořechové chová ke dřevu dubovému takové nepřátelství, že jeden vedle druhého se kazí a umrtvuje.“
     V dnešním lidovém léčitelství se užívají hlavně listy – Folium juglandis. Obsahují hlavně třísloviny a hořčiny. Zevně ve formě odvaru působí svíravě a protizánětlivě. Při hnisavých ranách, vleklých ekzémech, kožních vyrážkách se osvědčila koupel (čtyři polévkové lžíce usušených listů na litr vroucí vody).
     Odvar z listů (jedna kávová lžička na šálek vody) bývá vnitřně hojně využíván zejména v ruské lidové medicíně. Podává se jako lék rozšiřující cévy, podporující trávení a látkovou výměnu. Dále proti pocení, revmatismu, průjmům, zánětům kloubů. V poslední době se zkoumá vliv výluhu na snížení hladinu cukru v krvi.
     Výtažky ze zeleného nezralého oplodí jsou bohaté na vitamin C, který je zde přítomen až ve čtyřicetinásobném množství než je tomu u plodů pomerančů nebo citrónů.
     Odedávna se traduje , že jádra při pravidelném konzumování udržují duševní svěžest a odstraňují předrážděnost.
     Podle názoru doktora zemědělských věd profesora Tchaguševa je vlašský ořech čtyřikrát biologicky hodnotnější než maso a až devětkrát výživnější než kravské mléko. Sovětský vědec Mičurin označil toto skořápkové ovoce dokonce za „chléb budoucnosti“.
     V okolí Kavkazu se z ořechových jader zhotovuje čurčchela. Její příprava je jednoduchá: Do šťávy z vinných hroznů se přidává mouka a vše se vaří do zhoustnutí. Pak se do vzniklé hmoty ponořují jádra vlašských ořechů navlečená na nitce. Po vychladnutí získáme dlouhý bonbón s ořechovou náplní.
     Zralá jádra jsou bohatá na celou řadu významných látek. Obsahují bílkoviny, enzymy, tuky a oleje, z minerálních prvků fosfor, vápník, hořčík, železo, síru aj. Zastoupen je také vitamin A, B1 (thiamin) a B2 (riboflavin).