(Švédská pohádka)
 
     Žil-byl jeden obr. Ráno snědl sedm misek kaše, vypil sedm hrnků mléka a stále měl hlad. Vydal se tedy do světa za potravou.
     Potkal krávu. „Dobrý den, kravičko!“ pravil obr. „Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka a tebe také sním!“
     „Uteču ti!“ řekla kráva.
     „Já tě ale dohoním!“ řekl obr a než se nadála, tak ji pozřel.
     Obr šel dál a setkal se s roztomilým teletem.
     „Dobrý den, telátko! Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka, krávu rohatou a tebe také sním!“
     „Uteču ti!“ pravilo tele.
     „Dohoním tě!“ řekl obr. Než se vzpamatovalo, skončilo v jeho chřtánu.
     Velikán pokračoval v cestě a spatřil a lišku.
     „Dobrý den, sestřičko lištičko!“ řekl obr. „Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka, krávu rohatou, telátko a tebe, moje milá, také sním!“
     „Uteču ti!“ odvětila liška.
     „Dohoním tě!“ pravil obr a sežral ji.
     Obr při putování světem narazil na statného koně.
     „Dobrý den, koníčku! Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka, krávu rohatou, telátko, lišku a tebe také sním!“
     „Uteču ti!“ vyhrkl kůň.
     „Dohoním tě!“ řekl obr a okamžitě koně snědl.
     Obr došel k místu, kde pět chasníků kopalo hlubokou jámu.
     „Dobrý den, kopáči! Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka, krávu rohatou, telátko, lišku, koně a vás také sním!“
     „Utečeme ti!“ pravili kopáči.        
     „Dohoním vás!“ řekl hromotluk a v mžiku je spolykal.
     Obr vyrazil na další pouť. Na jedné louce uviděl sedm tančících dívek.
     „Dobrý den, děvčátka! Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka, krávu rohatou, telátko, lišku, koně, pět kopáčů a vás také sním!“   
     „Utečeme ti!“ odpověděla děvčata.
     „Dohoním vás!“ Než bys řekl švec, tak je spořádal.                        
     Obří muž dorazil k cestě, po které poskakovala rezavá veverka.
     „Dobrý den, veveruško!“ pravil nenasyta. „Snědl jsem sedm misek kaše, sedm hrnků mléka, krávu rohatou, telátko, lišku, koně, pět kopáčů, sedm dívek a tebe také sním!“            
     „Uteču ti!“ zasmála se veveřice.
     „I tebe dohoním!“ křikl obr.
     Veverka na nic nečekala a vyskočila na mohutnou borovici. Vylezla až na samý vrchol. Obr zaklonil hlavu, aby se podíval po té uprchlici. V ten okamžik ho oslnily prudké sluneční paprsky. Dostal závrať a svalil se na zem. Rázem z něho vypadli všichni, které sežral. Sedm veselých děvčat, pět švarných mladíků, statný kůň, telátko, kráva rohatá a celá tato naše pohádka.