První jarní den si dal kohout předsevzetí, že bude mluvit jen čistou pravdu.
     „Ať už konečně pravda zvítězí nad lží!“ hřímal.
     Rozhodl se, že tuto myšlenku prosadí v životě na statku.
     U stodoly potkal sysla. Hned spustil:
     „Jsi egoistický! Myslíš jenom na své vlastní blaho!“                                                                           
     Sysla ta řeč zaskočila. Takhle ještě kokrháče mluvit neslyšel.
     „Já?“ podivil se.
     „Ano, ty! Žiješ jen pro sebe. Na úkor celého našeho společenství.“  
     Hlodavec se zastyděl. Sklopil hlavu a beze slova odkráčel.
     „Vida! Zrno padlo na úrodnou půdu,“ liboval si kohout.
     Rozhlížel se kolem, komu by promluvil do duše. 
     Spatřil černého vypaseného kocoura. Majestátně a noblesně si vykračoval po dvorku.
     Kohout se na něho obořil:        
     „Jsi falešný. Samá přetvářka. Úplatný. Za misku mléka podlézáš sedlákovi.“   
     Kocour nevěřil vlastním uším. Naježil se a zavrčel:   
     „Ty nezdvořáku, jak se opovažuješ mě takhle urážet! Máš veliké štěstí, že jsem po obědě. Příště se mi raději vyhni!“ 
     Kocour rychle zmizel.
     Z chalupy vyšel hospodář. Kohout mu ihned padl do oka. Ten se sebevědomě naparoval na bidýlku.
      Když k němu chalupník přistoupil blíže, spustil: 
     „Máš máslo na hlavě, ubožáku! Žena tě podvádí s jiným, nasadila ti parohy.“
     Sedlák ve tváři zčervenal jako krocan. Zlostí mu na krku naběhly žíly.
     „Taková nehoráznost! Do nebe volající nestoudnost! Jak můžeš takhle neomaleně mluvit o mé věrné manželce! Za takové bohabojné řeči tě ztrestám!“
     Popadl milého kohouta a než ten se vzpamatoval, položil ho na špalek a usekl mu sekerou hlavu.
     „Já ti dám, pomlouvat počestné občany!“ pronesl pantáta nad bezvládným tělem.
     Pak uchopil zvíře za pařáty a odkráčel s ním k domu. Těšil se jakou bude mít k večeři chutnou pečínku.
     Zpráva o kohoutově smrti se záhy rozšířila. Všechno zvířectvo se shromáždilo na dvoře, aby si připomnělo neblahý osud, který postihl jejich bývalého druha.
     Starý a zkušený kozel celou záležitost okomentoval slovy:
     „Takových, co chtěli bojovat za pravdu, tu bylo nepočítaně. Mysleli si, že spasí svět a nakonec všichni dopadli špatně. Je smutné, že z chyb druhých se nepoučil ani náš nebohý kohout.“
     Zvířata souhlasně přikyvovala.