(Tatarská pohádka)
 
     V jednom domě žil vzdělaný soudce. Měl ženu, která byla ještě chytřejší než on. Často mu radila jak soudit lidi - kdo z nich je a není v právu.    
     Sousedé soudci říkali:
     „Suďte sám a nepouštějte k tomu ženu!“
     Soudce se to dotklo a pravil manželce:
     „Nikdy nesuď sama, jinak tě vyženu z domu.“
     Jednou jel na kobyle muž a za ním běželo hříbátko. Před nimi vedl povoz jakýsi sedlák. Hříbě se rozeběhlo a dohnalo vůz. V tom okamžiku ho neznámý chytil a uvázal k postroji. Když to jezdec uviděl, požadoval navrácení hříběte. Muž ho odbyl:
     „Zvíře je moje! Můj vůz ho porodil!“
     Vznikl mezi nimi spor, a tak se vydali k soudci. Ten však nebyl doma. Přivítala je jeho žena.
     Poprosili ji, aby rozhodla, komu patří hříbě. Pozorně je vyslechla a potom pravila:
     „Ve vašem sporu vám nemohu pomoci. Manžel šel k jezeru, z něhož vycházejí ryby, aby se na poli najedly chleba.“
     Hospodář, který si přivlastnil hříbě řekl:
     „Jak je to možné? Ryby přece nemohou jíst na poli chleba.“
     Soudcova žena odvětila:
     „A proč ne? Když může vůz porodit hříbě!“
     Nepoctivec hanbou zrudl a zvíře vrátil původnímu majiteli. Když se soudce vrátil, dozvěděl se, že žena soudila bez něho. Rozzlobil se na ni:
     „Nedodržela jsi zákaz, a proto odejdi z mého domu!“
     „Dobře, ale pod podmínkou, že mi splníš jedno přání.“
     „Mluv tedy!“
     „Dovol mi vzít si sebou jednu věc, která je mi nejmilejší.“
     „Ať je po tvém,“ odpověděl soudce.
     Žena sezvala hosty a uchystala večeři na rozloučenou. Všichni hodně jedli a pili. Návštěvníkům nalévala po jedné skleničce kořalky, soudci dvě. Není divu, že brzy usnul za stolem. Potom poprosila hosty:
     „Uchopte mého muže a uložte ho do truhlice.“
     Truhlu poté naložili na vůz. Žena zapřáhla koně a vyjela z vesnice.
     Když se muž probudil, zjistil, že leží v truhle na povozu a ten kočíruje jeho žena.
     „Proč jsi mě odvezla?“ zeptal se soudce.
     „Vzala jsem si přece svoji nejmilejší věc!“
     Soudce poznal, že ho opět přechytračila. Zastyděl se. Políbil manželku a vrátili se zpátky domů. Od té doby žili spolu svorně a navzájem si pomáhali.
 
     (přeloženo z ruštiny)