(Japonská pohádka)
 
     Ve městě Ósace žil jeden lhář. Neustále lhal a lhal. Všichni to o něm věděli. A tak mu nikdo nevěřil.
     Jednoho dne se vydal na procházku do hor. Když se vrátil, řekl sousedce:
     „Představ si jakou jsem viděl zmiji! Obrovskou, tlustou jako sud a dlouhou jako tato ulice.“
     Sousedka jenom pokrčila rameny:
     „Však sám víš, že zmije dlouhá jako ulice v přírodě nežije!“    
     „Máš pravdu, nebyla dlouhá jako ulice, ale spíše jako menší ulička.“
     „Kdo to kdy viděl, aby byla dlouhá jako ulička?“ opáčila selka.
     „Tak tedy nebyla dlouhá jako ulička, ale jako vzrostlá borovice.“
     „Jako borovice? To také nemůže být pravda!“
     „Dobrá. Řeknu ti, jak to doopravdy bylo. Ta zmije byla dlouhá jako náš můstek přes řeku.“
     „To není možné!“ řekla žena.
     „Popravdě řečeno, ten had byl dlouhý jako sud,“ pravil lhář.
     „Tak to tedy bylo! Zmije tlustá i dlouhá jako bečička? Už je mi to jasné! To nebyla zmije, ale bečka!“ smála se hospodyně.    
 
(přeloženo z ruštiny)