Brčál menší

     V řídkých a mírně vlhkých lesích, v houštinách, v okolí hřbitovů, ale též i v některých zahrádkách se často vyskytuje brčál menší neboli brčál barvínek (Vinca minor) z čeledi toješťovitých (Apocynaceae). 
     Brčál menší je vytrvalý 15 až 20 cm vysoký vždyzelený plazivý polokeř. Má protistojné, kožovité listy a nápadně bleděmodré až fialové květy. Původně pochází z oblasti Středomoří.
     Antický učenec Plinius popisuje rostlinu jako vincapervinca. Základ názvu se odvozuje z latinských slov pervinca = s neznámým kořenem nebo od vincio = vážu (souvislost s tuhými stonky), popř. od vinco = vítězství (pro léčivé účinky nad mnohými nemocemi).
     Ve starověku podávali bylinu proti úporným průjmům úplavicovitého charakteru. Při bolestech zubů se zase žvýkaly listy a lodyhy.
     Jak vyplývá z historických pramenů, patřil brčál k zázračným rostlinám, neboť chránil před očarováním, uřknutím, mocí čarodějnic a tajemných sil.
     Jedna veleučená kniha z 15. století tvrdila: „… proti střevní dně v životě (=střevní katar) vezmi barvínek, vař s bobrovým strojem, nasyp mezi to jalovec a přičiň řebříčku. To pij ráno i večer, dnu vnitřní to utiší…“
     O několik řádek níže se uvádí: „… kdož jej vaří ve víně a nactitrobu pije, všecky neštovice a nežity vnitřní v životě obměkčuje… také kdož jej s octem vaří a tím prašivou hlavu myje horce, všecku nečistotu dolů spudí a uzdraví… Latiníci uvádějí jedovatého hada jménem Aspides. Proti jeho uštknutí se listů barvínku s octem užívá…“
     Osobní lékař císaře Rudolfa II. Petr Ondřej Mathioli zaznamenal ve svých spisech: „… ve Vlaších dávají některé ženy mladým umrlým mužům a pannám věnce z této byliny a odtud nese své německé jméno Totenkraut…“
     Tento významný vzdělanec považoval brčál mylně za plamének (Clematis daphnoides) a toto tvrzení komentuje slovy: „… nachází se několik druhů s květem brunátným, modrým či bílým i s květy jinými, plnými, jak jej znám od Carola Clusia…“    
     Lidové léčitelství využívá brčál jako prostředek snižující hladinu krevního cukru, upravující vysoký krevní tlak, podporující chuť k jídlu a vylučování trávicích enzymů. Dále působí proti průjmům a též mírně močopudně. Ve formě kloktadla odstraňuje záněty sliznic v dutině ústní a v hltanu.
     Současné použití je značně omezené, neboť celá bylina je jedovatá. Obsahuje především různé idolové alkaloidy v množství 0,24 až 0,55 %. Zastoupení těchto látek kolísá v závislosti na geografických a klimatických podmínkách. Jako průvodní sloučeniny byly nalezeny třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny, pektiny aj.
     Celá rostlina je stále středem vědeckého zájmu. Zejména se intenzivně zkoumá vliv jednotlivých alkaloidů na činnost nádorové tkáně. Je zajímavé, že podobný druh, a to barvínek růžový (Vinca rosea, syn. Catharanthus roseus), resp. alkaloidy z něho vyizolované slouží jako lék proti některým zhoubným tumorům.